Menu Zavřeno

M 131.1125

Označení: M 131.1125

 

Stav: provozní

 

Přezdívka: Hurvínek, osobní přezdívka Magda

 

Rok výroby: 1949/ výrobní číslo 66433

 

Výrobce: Tatra Kopřivnice

 

K vidění: Rušňové depo Košice, v péči KHKV pri RD Haniska pri Košiciach

 

Depo/ DKV: Vršovice, Trutnov

 

Majitel: Majitel: ŽSR – Železničné múzeum Slovenskej republiky (do 1.1.2018 MDC ŽSR – VVÚZ Múzejno – dokumentačné centrum železníc Bratislava)

 

Počet vyrobených kusů: 549

 

Informace a údaje známé k datu 1.4.2018.

Kategorie:

Popis:

Výkon: 113,9kW

Motor: Tatra T 301

Palivo: diesel

Přenos výkonu: mechanický

Maximální rychlost: 60km/h

Uspořádání pojezdu: A 1

Hmotnost: 16600 kg

Délka celková: 12100 mm

Šířka: 3000 mm

Výška: 3480 mm

Průměr dvojkolí: 880 mm

Rozvor náprav: 6500 mm

 

Historie:

131.1 – těchto“malých červených krabiček“ se dochovalo poměrně velké množství.

Svojí přechodností a jednoduchostí konstrukce jsou členy spolků a dalších subjektů zabývajících se historickými vozidly nejčastějším sbírkovým vozidlem. Svým vzhledem

a to i díku filmu “Slunce, seno…“ jsou velmi oblíbeny širokou veřejností.

Přípravou výroby lehkého motorového vozu se vývojové oddělení Ringhoffer-Tatry tajně zabývalo již za 2.světové války. Inspirovali se jak německými motorovými vozy, tak i koncepčně vycházeli z vozů M 141.0.

 

Dvounápravové vozy lehké konstrukce byly objednány pro místní tratě. V letech 1948 – 1956 se jich vyrobilo 549 kusů. Některé věrně sloužily do osmdesátých let, až do nahrazení vozy M 152.0/ 810/.

I potom jejich život neskončil. Mnoho jich bylo prodáno na podnikové vlečky i vojenské vlečky, kde sloužily mnoho let. Dalších osmdesát pět vozů bylo přestavěno na vozy pro prohlídku trolejí. Několik dalších pro různé přestavby či rekonstrukce pro potřeby technických čet Opraven trakčního vedení. Což byl jeden z faktorů, proč se jich dochovalo takové množství.

 

Naftový dvanáctiválcový motor T 301/ odvozený z T 111/ ve spojení se čtyřstupňovou  převodovkou typu Mylius/ Mylius Getriebe Belín/ byl na svoji dobu jednoduchým a spolehlivým pohonným agregátem. Mechanický přenos výkonu na jednu hnanou nápravu.

Osmiboká karosérie se stanovištěm strojvedoucího na obou čelech je svařované konstrukce z lisovaných nosníků. Střecha je krytá pozinkovaným plechem nanýtovaným na ocelové výztuhy. Uvnitř je 48 dřevěných sedadel a WC.

 

Prameny a odkazy:

Muzeum Rosice nad Labem,

Lokálka Group, Motorové vozy M 131.1, Typos, 1995

http://techmag.valka.cz/zel_p_m1311.htm