Menu Zavřeno

M 131.1005, M 131.105, M131.105

Označení: M 131.105 (M 131.1005),

počítačové číslo: 801 005-0

 

Stav: provozní

 

Přezdívka: Hurvínek

 

Rok výroby: 1948/ výrobní číslo 66313

 

Výrobce: Tatra Kopřivnice

 

K vidění: Muzeum ČD Lužná u Rakovníka

 

Depo/ DKV: LD Veselí nad Moravou, Ostrava?, Jihlava – strojní stanice Velké Meziříčí, 1991 LD Jihlava, 1995 neprovozní, 1996 DKV Tábor, 1997 DKV České Budějovice – PJ Tábor, 1998 provozní, 2009 DHV Lužná u Rakovníka – služebna Tábor, 2012 neprovozní, 2013 Lužná u Rakovníka, 2019 provozní

 

Majitel: ČD DHV

 

Počet vyrobených kusů:  549

Kategorie:

Popis:

Výkon: 113,9kW

Motor: Tatra T 301

Palivo: diesel

Přenos výkonu: mechanický

Maximální rychlost: 60km/h

Uspořádání pojezdu: A 1

Hmotnost služební: 16,6 t

Délka celková: 12100 mm

Šířka: 3000 mm

Výška: 3480 mm

Průměr dvojkolí: 880 mm

Rozvor náprav: 6500 mm

 

 Tento stroj byl posledním turnusovým mohykánem u ČSD. Dojezdil v roce 1989 na trati 243 Moravské Budějovice – Jemnice. M 131.105 a M 131.1515 patří mezi dva nejdéle provozované stroje této řady u ČSD v běžném provozu.  

 

Historie:

131.1 – těchto“malých červených krabiček“ se dochovalo poměrně velké množství.

Svojí přechodností a jednoduchostí konstrukce jsou členy spolků a dalších subjektů zabývajících se historickými vozidly nejčastějším sbírkovým vozidlem. Svým vzhledem

a to i díku filmu “Slunce, seno…“ jsou velmi oblíbeny širokou veřejností.

Přípravou výroby lehkého motorového vozu se vývojové oddělení Ringhoffer-Tatry tajně zabývalo již za 2.světové války. Inspirovali se jak německými motorovými vozy, tak i koncepčně vycházeli z vozů M 141.0.

 

Dvounápravové vozy lehké konstrukce byly objednány pro místní tratě. V letech 1948 – 1956 se jich vyrobilo 549 kusů. Některé věrně sloužily do osmdesátých let, až do nahrazení vozy M 152.0/ 810/.

I potom jejich život neskončil. Mnoho jich bylo prodáno na podnikové vlečky i vojenské vlečky, kde sloužily mnoho let. Dalších osmdesát pět vozů bylo přestavěno na vozy pro prohlídku trolejí. Několik dalších pro různé přestavby či rekonstrukce pro potřeby technických čet Opraven trakčního vedení. Což byl jeden z faktorů, proč se jich dochovalo takové množství.

 

Naftový dvanáctiválcový motor T 301/ odvozený z T 111/ ve spojení se čtyřstupňovou  převodovkou typu Mylius/ Mylius Getriebe Belín/ byl na svoji dobu jednoduchým a spolehlivým pohonným agregátem. Mechanický přenos výkonu na jednu hnanou nápravu.

Osmiboká karosérie se stanovištěm strojvedoucího na obou čelech je svařované konstrukce z lisovaných nosníků. Střecha je krytá pozinkovaným plechem nanýtovaným na ocelové výztuhy. Uvnitř je 48 dřevěných sedadel a WC.

 

Prameny a odkazy:

Muzeum Rosice nad Labem,

Lokálka Group, Motorové vozy M 131.1, Typos, 1995

http://techmag.valka.cz/zel_p_m1311.htm