Menu Zavřeno

M 131.1473

Označení: M 131.1473

 

Stav: neprovozní (vozidlo prochází opravou)

 

Přezdívka: Hurvínek

 

Rok výroby: 1955/ výrobní číslo 54136

 

Výrobce: Tatra Kopřivnice

 

K vidění: železniční muzeum Kněževes

 

Depo/ DKV: LD Cheb – služebna Karlovy Vary, 1978 LD České Budějovice – služebna Veselí nad Lužnicí, 1987 RD Lučenec (SK), 1991? Odkup KHKD (později je vůz deponován v Železničním muzeu Kolešovka – vlečka Kněževes), 2021 výpůjčka Letohradský železniční klub z.s. (oprava)

 

Majitel: KHKD

 

Počet vyrobených kusů:  549

 

Informace a údaje známé k datu 6. 1. 2024.

Kategorie:

Popis:

Výkon: 113,9kW

Motor: Tatra T 301

Palivo: diesel

Přenos výkonu: mechanický

Maximální rychlost: 60km/h

Uspořádání pojezdu: A 1

Hmotnost: 16600 kg

Délka celková: 12100 mm

Šířka: 3000 mm

Výška: 3480 mm

Průměr dvojkolí: 880 mm

Rozvor náprav: 6500 mm

 

Historie:

 

131.1 – těchto“malých červených krabiček“ se dochovalo poměrně velké množství.

Svojí přechodností a jednoduchostí konstrukce jsou členy spolků a dalších subjektů zabývajících se historickými vozidly nejčastějším sbírkovým vozidlem. Svým vzhledem

a to i díku filmu “Slunce, seno…“ jsou velmi oblíbeny širokou veřejností.

Přípravou výroby lehkého motorového vozu se vývojové oddělení Ringhoffer-Tatry tajně zabývalo již za 2.světové války. Inspirovali se jak německými motorovými vozy, tak i koncepčně vycházeli z vozů M 141.0.

 

Dvounápravové vozy lehké konstrukce byly objednány pro místní tratě. V letech 1948 – 1956 se jich vyrobilo 549 kusů. Některé věrně sloužily do osmdesátých let, až do nahrazení vozy M 152.0/ 810/.

I potom jejich život neskončil. Mnoho jich bylo prodáno na podnikové vlečky i vojenské vlečky, kde sloužily mnoho let. Dalších osmdesát pět vozů bylo přestavěno na vozy pro prohlídku trolejí. Několik dalších pro různé přestavby či rekonstrukce pro potřeby technických čet Opraven trakčního vedení. Což byl jeden z faktorů, proč se jich dochovalo takové množství.

 

Naftový dvanáctiválcový motor T 301/ odvozený z T 111/ ve spojení se čtyřstupňovou  převodovkou typu Mylius/ Mylius Getriebe Belín/ byl na svoji dobu jednoduchým a spolehlivým pohonným agregátem. Mechanický přenos výkonu na jednu hnanou nápravu.

Osmiboká karosérie se stanovištěm strojvedoucího na obou čelech je svařované konstrukce z lisovaných nosníků. Střecha je krytá pozinkovaným plechem nanýtovaným na ocelové výztuhy. Uvnitř je 48 dřevěných sedadel a WC.

 

 

Prameny a odkazy:

Muzeum Rosice nad Labem,

Lokálka Group, Motorové vozy M 131.1, Typos, 1995

http://techmag.valka.cz/zel_p_m1311.htm